Какой возбудитель вызывает кольцевую гниль картофеля?

Распространение и вредоносность. Кольцевая гниль широко распространена в РФ и странах СНГ, во многих странах Европы и Америки. По данным Европейской и Среднеземноморской орга­низации по защите растений (ЕРРО) наибольшее распространение и вредоносность эта болезнь имеет в США, Канаде и России.

В России кольцевая гниль встречается повсеместно как на ев­ропейской территории, так и на Урале, Сибири и Дальнем Восто­ке. В странах СНГ этот бактериоз распространён в Белоруссии, Украине, Казахстане и в Прибалтике.

Болезнь относится к числу вредоносных, потери урожая ко­леблются от 11 до 44,5 %, и усиливаются в значительной степени в период хранения. Некоторые авторы считают, что потери могут достигать 60 – 70 %. В ряде стран введена сертификация семен­ного картофеля, предполагающая отбраковку всей партии, если среди 400 проверенных клубней имеется хотя бы один, поражён­ный кольцевой гнилью.

Характеристика возбудителя. Возбудитель кольцевой гнили- это бактерии вида Clavibacter michiganensis subsp. sepedonicum (Cms) (син.: Corynebacterium sepedonicum).

Бактеррш представляют собой короткие палочки (прямые или сла­боизогнутые) с округлыми краями, размером 0,3 – 0,6 х 0,8 – 1,4 мкм, одиночные или соединённые в короткие цепочки или попарно. Жгу­тиков не имеют, по Грамму окрашиваются положительно, аэробы

Příznaky onemocnění. Болезнь поражает листья, стебли, столоны и клубни. При посадке сильно инфицированных клуб­ней часть из них сгнивает, а из остальных вырастают растения, на которых первые признаки появляются на листьях в ранние сроки. Поверхность между жилками каждого листа приобретает палёво-жёлтую окраску, что придаёт листьям крапчатый вид. Верх­ние листья постепенно желтеют, отдельные из них скручиваются в одном направлении. Нижние листья становятся тонкими и вя­лыми, их края могут закручиваться вверх. Происходит укорачи­вание междоузлий, что вызывает карликовость растений и близ­кое расположение стеблей.

При посадке слабо инфицированных клубней первые симп­томы поражения появляются во время цветения в виде увядания одного-двух стеблей в кусте. Позже на концах долей увядших листьев появляются бурые пятна. Увядшие стебли в отличие от других заболеваний (фузариоз, вертициллез) падают на землю. Медленное увядание куста может длиться до уборки. В некото­рых случаях на подземной части стеблей выделяется белая, кре­мовая или желтоватая слизистая масса, что служит диагностичес­ким признаком для кольцевой гнили картофеля.

Описанные формы проявления бактериоза являются результатом проникновения возбудителя болезни по столонам из заражённого се­менного клубня в стебли. Бактерии постепенно накапливаются в сосу­дах и вызывают их закупорку. Листья утрачивают тургор, происходит увядание(вилт) растения. Ряд исследователей связывают увядание рас­тений картофеля также и с выделением бактериями фитотоксического полисахарида (Spensor, Gorki, 1961). На клубнях кольцевая гниль проявляется в виде поражения сосудистого кольца и ямчатой гнили (желтая подкожная пятнистость). Возбудитель болезни проникает в молодые клубни на ранних этапах клубнеобразования через столоны. Сосудистая система клубня размягчается и приобретает светло-желтую окраску. При надавливании из пораженных сосудов выделяется светло-желтая масса. Поражение часто начинается от столонного конца клуб­ня, однако очаги загнивания могут бытъ и в других местах сосудистой системы. Позже болезнь охватывает близлежащие ткани и сердцевину клубня. У некоторых сортов зона загнивания в виде конуса распростра­няется от столонной части в сердцевину. В конечном итоге развивается мокрая гниль, когда ткани полностью разрушаются и превращаются в белую, тягучую, неприятно пахнущую массу. На пораженных клуб­нях около столона и чечевичек иногда образуются розовые или светло-коричневые поверхностные пятна и растрескивание.

Ямчатая форма кольцевой гнили возникает при проникнове­нии бактерии через поранения кожуры в осенний период, однако на ранних стадиях внешние симптомы болезни отсутствуют. Бо­лезнь проявляется и может быть обнаружена через 5-6 месяцев (в конце зимы- начале весны) в виде образования под кожурой округлых пятен кремового или светло-желтого цвета. Они вна­чале бывают небольших размеров (2-3 мм), но постепенно рас­ширяются и углубляются, достигая в диаметре 1 – 1,5 см. В ко­нечном итоге образуются ямки, которые достигают сосудистого кольца, вызывая его инфицирование.

Бактериальную кольцевую гниль часто смешивают с пораже­ниями клубня, вызываемыми грибами родов Fusarium, Verticillum, bakterie Ralstonia solanacearum. Основным диагностическим признаком, указывающим на S. michiganensis как возбудителя бо­лезни, в таких случаях считают пожелтение сосудистого кольца и образование в нём светло-жёлтой слизистой массы, выступающей из сосудов при их сдавливании. В отличие от него, возбудитель бурой гнили R. solanacearum вызывает побурение сосудистого кольца клубня.

Многие исследователи отмечали, что при посадке внешне здоровых клубней вырастают больные растения. Возбудитель может передаваться потомству в течение нескольких поколений без видимых симптомов. В годы благоприятного для него разви­тия на таком материале наблюдается вспышка болезни.

Специализация патогена. Картофель считается единствен­ным природным хозяином с. michiganensis. В опытах по искусст­венной инокуляции видов растений, ботанически близких к кар­тофелю, показана восприимчивость ряда видов, и некоторые из них (томат и баклажан) используются как диагностические индикаторные хозяева (Langerfeld Е., Rohloff Н., 1988).

zdroje infekce. Поражённые клубни являются основным источником сохранения инфекции и передачи её клубням нового урожая. Считается, что в почве бактерии не сохраняются, в отличие от возбудителя бурой гнили. Однако есть данные, что возбудитель кольцевой гнили может длительно сохраняться в не обогреваемых помещениях на любых поверхностях (Nelson, 1978).

Здоровые клубни могут заразиться при контакте с гниющими, особенно если они имеют царапины, участки с содранной кожу­рой. В этом случае поражение тканей наблюдается в местах по­падания бактерий – ямчатая гниль. Особенно усиливает переза­ражение резка картофеля.

Plíseň bramborová je jednou z nejnebezpečnějších chorob brambor, choroba postihuje všechny části rostliny včetně hlíz a během několika dní dokáže zničit celou nadzemní část rostlin na poli.

Když jsou brambory napadeny plísní pozdní, listy a některé části stonku rostliny se pokrývají hnědými skvrnami, které velmi rychle rostou. Během vegetačního období rostliny tvoří původce plísně letní výtrusy – povlak podobný pavučině – a pokrývá jimi zadní stranu napadených listů.

K infekci brambor plísní pozdní dochází při déletrvajících deštích, kdy se houba a voda dostanou do půdy, a také při vykopávání hlíz, kdy se dostanou do kontaktu s kontaminovanou půdou nebo nať.

Distribuce

Pozdní plíseň se vyskytuje ve všech částech naší země, kde se pěstují brambory. Zvláště příznivé podmínky pro šíření této choroby jsou silné deště a nízké teploty. V letech, kdy je období pěstování brambor chladné a vlhké, s prudkými změnami denních a nočních teplot, může plíseň zničit až 70 % úrody.

Teplo je naopak hlavním nepřítelem šíření plísně. V této době houba na listech vyschne a rostlina se zotaví.

Známky poškození rostlin

Hlavní příznaky plísně bramborové jsou:

• hnědá barva listů a stonků rostliny;
• kroucení a sušení listů;
• bílý pavučinový povlak na spodní straně listů;
• skvrnitost bramborových hlíz;
• vadnutí rostliny;
• ztráta nutričních vlastností hlízami, hniloba.

Ochranná opatření

K ochraně brambor před plísní je nutné vybrat odrůdy, které jsou odolné vůči této chorobě, a také věnovat velkou pozornost výsadbovému materiálu: vyberte pouze zdravé hlízy a ošetřete je.

Účinnými opatřeními pro boj s šířením plísně je včasné kopání brambor, sklizeň vrcholků 7–10 dní před vykopáním hlíz a sklizeň za suchého počasí. Brambory by se měly skladovat pouze sušené, po 12–14 dnech karantény a třídění.

Když je plíseň rozšířená, doporučuje se postřikovat rostliny fungicidy. Léčba začíná obdobím rašení brambor s přestávkami 12 – 15 dnů. Proti tomuto onemocnění doporučujeme používat léky jako Metachance, SP, Tanoshans, VDG, Chistosad, KS, Polidok VDG.

popis

Rakovina brambor je nebezpečná, vysoce patogenní choroba brambor způsobená primitivní houbou Synchytrium endobioticum patřící do oddělení chytridiomycet. Nejčastěji jsou postiženy stolony a hlízy, ale mohou být postiženy i stonky a listy. Nejen brambory, ale i další rostliny z čeledi hluchavkovitých, pěstované i divoké, jsou náchylné k infekci rakovinným patogenem.

Choroba se nejčastěji šíří kontaminovaným osivem, ale může být zavlečena prostřednictvím hnoje skotu, který se živil kontaminovanými hlízami brambor, nebo pomocí nástrojů používaných na kontaminovaných polích.

Když jsou brambory infikovány rakovinou, na hlízách a stolonech se objevují malé výrůstky, které časem přerostou ve velké hnědé nádory. To je známka tvorby klidových spor houby způsobující rakovinu – cysty, které mohou v půdě přežívat až 12 let.

Rakovina brambor může zcela zničit úrodu brambor náchylných odrůd. Vzniklé infikované hlízy se špatně skladují (hniloba), při silném poškození je nelze použít jako potravu ani jako krmivo pro hospodářská zvířata, protože houba uvolňuje toxiny a hlízy se stávají jedovatými.

Distribuce

Rakovina brambor je na seznamu karanténních objektů. Tato choroba se vyskytuje v celé evropské části Ruska a nejpříznivějšími podmínkami pro její rozvoj jsou vysoká vlhkost půdy (od 60%), její teplota +15/+18 °C a kyselost od 3,9 do 8,5 pH.

Známky poškození rostlin

Nejdůležitějším znakem poškození rostlin rakovinou jsou výrůstky. Zpočátku jsou světlé, ale časem zhnědnou a zčernají. Povrch nádorů se skládá z malých tuberkul a vypadá jako růžičky brokolice. Na hlízách brambor se tyto výrůstky objevují nejčastěji v oblasti očí a postupně rostou, až začnou kolabovat a přecházet v mazlavou zapáchající hmotu. Brambory napadené rakovinou proto nelze dlouhodobě skladovat.

Když se bramborové stolony nakazí rakovinou, místo hlíz na nich vyroste řetězec výrůstků.

Ochranná opatření

Aby se zabránilo šíření rakoviny brambor, je třeba přijmout následující ochranná opatření:

• kontrola sadby brambor;
• zákaz vývozu brambor a jiných plodin (okopaniny, cibuloviny, sazenice ovocných a bobulovinových stromů a keřů) z míst šíření rakoviny;
• výsadba odrůd odolných vůči rakovině;
• dodržování pravidel střídání plodin;
• ošetření semenných hlíz před výsadbou dezinfekčními prostředky.

popis

Strupovitost hlíz je rozšířená choroba brambor. Existuje několik druhů tohoto onemocnění: strupovitost obecná, strupovitost prašná, strupovitost černá, stříbrná strupovitost a hrudkovitá strupovitost. První tři typy jsou nejběžnější.

Houba, která způsobuje strupovitost bramboru, může přetrvávat dlouhou dobu na povrchu hlíz, rostlinných zbytků a v půdě (až tři roky). Výtrusy postupně infikují keře jeden po druhém, až ovládnou celé pole. Jakýkoli druh strupovitosti velmi snižuje výnosy brambor, zkracuje trvanlivost a zhoršuje prodejnost hlíz.

Šíření strupovitosti může být způsobeno zavedením organických hnojiv (kravský hnůj), protože její spory přežívají i při průchodu trávicím systémem zvířete.

Distribuce

Strupovitost hlíz je běžná všude tam, kde se pěstují brambory. Příznivé podmínky pro rozvoj této choroby se liší podle druhu. Strupovitost se tedy nejrychleji vyvíjí v horkém a suchém počasí, kdy se půda zahřeje až na +25°C/+ 28°C. Černá strupovitost naopak „preferuje“ vysokou vlhkost a teplotu vzduchu od 9 °C do 27 °C. Prášková strupovitost se také rychleji šíří ve vlhkém počasí, ale při nižších úrovních zahřívání prostředí – pouze do +18 °C, a vyskytuje se častěji na rašelinových a těžkých jílovitých půdách.

Známky poškození rostlin

Příznaky poškození strupovitostí brambor se liší v závislosti na typu tohoto onemocnění.

Strupovitost je patrná podle kulatých vředů na hlízách. Zpočátku mohou mít velikost jen několik mm, ale časem dorostou až do několika cm.Vředy často splývají v jednu souvislou krustu.

U práškovité strupovitosti se na hlízách objevují skvrny připomínající hvězdy. Spory strupovitosti můžete vidět i na povrchu brambor: připomínají tmavě hnědý prášek.

Černý strupovitost se vyznačuje vředy, které vypadají jako hrudky přilepené černé půdy. Kromě hlíz může tento druh strupovitosti ovlivnit klíčky a kořeny rostliny: tvoří se na nich vředy a hnědé skvrny. Dalším příznakem infekce černým strupovitkem je bílý stonek na bázi stonku keře. To ukazuje na vývoj houbového mycelia.

Ochranná opatření

Úrodu brambor před strupovitostí ochráníte dodržováním pravidel střídání plodin, přičemž se doporučuje úrodu opět zasadit na původní místo nejdříve po 3-4leté přestávce.

Abyste se ochránili před šířením strupovitosti, musíte brambory zasadit pouze do vyhřívané půdy, a to podle tipů pro prohloubení:

• na těžkých půdách do hloubky 6 až 8 cm,
• na plicích – od 12 do 15 cm.

Velký význam v boji proti této chorobě má výběr zdravého osivového materiálu a jeho předběžné ošetření přípravkem Chancemetox trio KS.

popis

Suchá hniloba brambor nebo fusarium je onemocnění, které postihuje hlízy během skladování. Původcem fusariové hniloby jsou houby rodu Fusarium, které se vyvíjejí na hlízách poškozených nebo napadených plísní. Patogen přetrvává především v půdě, stejně jako na vrcholcích, kořenech rostlin a ve skladovacích prostorech.

Distribuce

Suchá hniloba brambor je rozšířená po celém Rusku a je po plísni druhé nejškodlivější. Patogen se rychle vyvíjí, když jsou porušeny podmínky skladování plodin: při náhlých změnách teploty a vlhkosti, když se na hlízách tvoří kondenzace.

Známky poškození rostlin

Známky poškození rostlin suchou hnilobou se začínají objevovat 2-3 měsíce po sklizni, kdy se na hlízách objevují depresivní skvrny a slupka se svrašťuje. Pod poškozenou slupkou se hlíza uvolní, shnije a získá tmavě hnědý odstín. Postupem času skvrny rostou a objevují se na nich spory plísní – vypouklé šedobílé nebo narůžovělé polštářky.

Přemnožení fusariového patogena v hlíze ​​vede k jejímu vysychání a při zvýšené vlhkosti se hniloba mění ve vlhkou hnilobu.

Ochranná opatření

Aby se zabránilo infekci brambor suchou hnilobou, je třeba přijmout následující ochranná opatření:

• sklizeň bramborových vršků 7-10 dní před sklizní;
• zabránění poranění hlíz při rytí;
• sklizeň za suchého počasí;
• třídění hlíz;
• moření hlíz semen před skladováním. Dezinfekční prostředek SHANSOMETOX TRIO, KS vykazuje vysokou účinnost v boji proti suché hnilobě.

Chorobná kroužková hniloba se začíná objevovat na konci kvetení brambor s vadnutím vrcholových listů. Poté jednotlivé stonky a celý keř vadnou. Část hlíz pod takovými rostlinami vykazuje částečné nebo úplné ztmavnutí cévního prstence a jeho zeštíhlení. Při skladování takové hlízy hnijí. Bakterie, které způsobují toto onemocnění, přetrvávají na rostlinných zbytcích a v mírně postižených hlízách, které lze použít k výsadbě.

Ring rot:

1 – kroužková hniloba; 2 – pecková hniloba; 3 – postižená rostlina

Ochranná opatření stejné jako proti černé noze.

Zdroj: Škůdci a choroby zemědělských plodin: učebnice. průvodce pro začátečníky prof. vzdělávání / V. V. Gritsenko, Yu. M. Stroykov, N. N. Treťjakov; upravil Yu. M. Stroiko va. – M.: Vydavatelské centrum “Akademie”, 2008. – 224 s.

Virové choroby brambor jsou rozšířené zejména v jižních oblastech, což je dáno mimo jiné i masivním rozvojem hmyzu s pronikavě sajícími ústy, který je přenašečem virů.

Nejčastějšími virovými chorobami jsou: mozaika svraskalá, mozaika pruhovaná, mozaika skvrnitá, roláda listů, kadeřavost listů. U virových onemocnění jsou listy různého stupně mozaikovité s následnou nekrotizací, deformací listových laloků (kroucení, kroucení, lodní skládání atd.). Rostliny, které jsou vážně postiženy virovou infekcí, rychle vysychají a sklizeň pod nemocnými keři je malá a skládá se z malých hlíz. Výsadba takových hlíz v příštím roce může vést k tomu, že nebudou žádné hlízy; odtud fenomén degenerace brambor.

Původci virových onemocnění jsou uloženi v hlízách a část v těle hmyzích přenašečů a na plevelech.

V průběhu vegetace se viry přenášejí kontaktně-mechanickými metodami a pomocí mšic a listonohů.

Ochranná opatření. Pěstování sadbových brambor ve speciálních oddělených oblastech a provádění 2-3 čištění během vegetačního období. Kontrola hmyzích přenašečů. Použití odrůd se zvýšenou odolností vůči virovým chorobám.

Zdroj: Škůdci a choroby zemědělských plodin: učebnice. průvodce pro začátečníky prof. vzdělávání / V. V. Gritsenko, Yu. M. Stroykov, N. N. Treťjakov; upravil Yu. M. Stroiko va. – M.: Vydavatelské centrum “Akademie”, 2008. – 224 s.

popis

Sněť Alternaria neboli černá hniloba hlíz je způsobena nedokonalou houbou Alternaria solani. Choroba je vysoce škodlivá kvůli poškození povrchu listů a zmenšení plochy povrchu listu schopného fotosyntézy. Onemocnění podporuje teplé a vlhké počasí. Sněť alternaria se obvykle objevuje ve fázi pučení plodiny. Mezi příznaky onemocnění patří tmavé nekrotické skvrny kulatého tvaru. Dále se objeví nekróza na stonku a řapících listů. Postiženy jsou také hlízy, na kterých se tvoří tmavé skvrny nepravidelného tvaru s jasně definovanými hranicemi. Hlízy se při sklizni poškodí kontaktem s kontaminovanými zbytky rostlin nebo povrchem půdy se sporami.

Distribuce

Plíseň bramborová Alternaria je rozšířena po celé evropské části naší země, nejvíce však škodí na Dálném východě.