Šedé lesní půdy jsou rozšířeny především v severní části lesostepního pásma. Všechny jsou do té či oné míry podzolizované. Dá se předpokládat, že na jejich vzniku se podílela i menší část. Šedé lesní půdy se liší od sodno-podzolických půd silnějším rozvojem humusového horizontu. Stupeň rozvoje humusového horizontu a stupeň jejich podzolizace jsou zpravidla nepřímo úměrné, tj. čím více podzolizovaná půda, tím méně vyvinutý je její humusový horizont. Podle stupně vývoje humusového horizontu se dělí na tři hlavní podtypy: tmavě šedá, šedá a světle šedá.
Tmavě šedá Půdy jsou morfologicky velmi blízké černozemím. Nemají podzolový horizont, ale křemičitý prášek je hojný. Spodní část humusového horizontu je mnohem světlejší než u podzolizované černozemě a někdy je pod ní patrný přechodný horizont A2B, ve kterém jsou konstrukční součásti z povrchu silně zesvětleny a posypány bělavým práškem. Pod horizontem A2Nachází se horizont B, který se od horizontu B vyplavených a podzolizovaných černozemí liší červenohnědou barvou. Horní hranice karbonátového horizontu se obvykle posouvá zpět do středu druhé metrové vrstvy (obr. 75, c).
Tmavošedá půda se z hlediska distribuce humusu stále blíží černozemím – její obsah s hloubkou postupně klesá. V horní části půdního sloupce dochází k poklesu obsahu jílové frakce, v dolních horizontech k nárůstu. Oba tyto znaky jsou zde výraznější než u podzolizované černozemě. Kyselost je také mírně vyšší, zejména v A horizontu2B. Distribuce výměnných bází je velmi blízká té, která byla pozorována v černozemích, ale znatelně klesá v horizontu A2V.
Obsah humusu ve svrchních horizontech tmavě šedých půd je o něco nižší než v podzolizovaných černozemích. Zvyšuje se z 3,6–4,4 % v tmavě šedých půdách ukrajinské SSR na 5–8 % v půdách centrálních oblastí evropské části SSSR a na 8–9 % v půdách východních oblastí.
Šedé půdy Podle morfologických vlastností se výrazně liší od tmavě šedé. Humusový horizont a! nebo AХА2 jejich výrazně nižší výkon (asi 15-25 cm) a světlejší barvy. Podzolizovaný přechodový horizont A je ještě výraznější2B (obr. 75, d). V souladu s tím je dobře vyjádřen i iluviální horizont B. Tyto °Fologické rozdíly jsou potvrzeny analytickými údaji,
Odlišná je zejména struktura humusového horizontu. Obsah humusu, který je v horní části stále dosti výrazný (přes 8 %), klesá velmi prudce dolů a tvoří stejně ostře ohraničený logický humusový horizont o mocnosti cca 355-15 cm. Postupný pokles obsahu humusu, který byl pozorován již v tmavě šedé, mírně podzolizované půdě, zde není a humusový horizont se od humusového horizontu běžných lesních podloží a listových půd liší pouze vyšším obsahem humusu a poněkud větší mocností. ° Neméně ostré rozdíly jsou pozorovány ve vztahu k rozložení jílové frakce podél profilu. Jeho obsah jednak výrazně klesá v horní části profilu – v rámci humusového horizontu, jednak dochází k prudkému skoku na spodní hranici tohoto horizontu, čímž opět připomíná běžnou podzolovou lesní půdu. Hromadění frakce bahna v iluviálním horizontu zasahuje do velkých hloubek.
Z hlediska distribuce výměnných bází se šedá podzolizovaná půda také trochu podobá půdě podzolové: na odpovídající křivce na Obr. 75, г dochází k inflexi pod humusovým horizontem, odpovídající horní části horizontu A1А2. Je pravda, že obsah výměnných bází je v tomto horizontu mnohem vyšší než v běžných podzolových půdách, a to je jeden z nejdůležitějších rozdílů mezi uvažovanými šedými půdami a běžnými lesními podzoly.
Reakce (pH) této půdy se v celém profilu kromě humusového horizontu blíží 5,0.
Objemové rozbory (viz tab. 69, oddíl č. 89) rovněž naznačují výraznou podzolizaci: ve svrchních horizontech je patrná velká akumulace oxidu křemičitého (ve srovnání s horninou). V souladu s tím je stupeň odstranění seskvioxidů vyšší. Biologická akumulace CaO a Mg0 v humusovém horizontu je pozorována, ale znatelně menší.
Obsah humusu v šedých lesních půdách se pohybuje od 3-4 % v Ukrajinské SSR po 6-8 % ve východních oblastech evropské části SSSR.
Světle šedé půdy svými vlastnostmi se ještě blíží běžným sodno-podzolickým půdám lesního pásma. Humusový horizont a! v těchto půdách má velmi světlou barvu. Mají již jasně definovaný podzolický horizont A1А2, který se vyznačuje mohutností a bělavou barvou. Iluviální horizont B je červenohnědé barvy a velmi ostře vyjádřen. Morfologické charakteristiky jsou potvrzeny analytickými údaji (obr. 75, e). Obsah prachových částic v humusovém horizontu klesá na velmi nízké hodnoty a nárůst jejich obsahu směrem dolů je velmi pomalý. V souladu s prudkým poklesem obsahu humusu se v horizontu A prudce snižuje i suma výměnných kationtů2, jako u běžných podzolických půd, i když absolutní hodnota součtu směnitelných bází zůstává i v horizontu A nadále poměrně významná.2 — ° k ° l 17 mEq. т Údaje z hromadné analýzy (viz tabulka 69, oddíl č. 112) naznačují, že stupeň podzolizace této půdy, soudě podle relativní akumulace oxidu křemičitého a relativní ztráty seskvioxidů
horní horizonty, znatelně vyšší než v šedé půdě. Zároveň se zde začíná poměrně zřetelně zjišťovat ztráta MgO, která není kompenzována biologickou akumulací.
Obsah humusu ve světle šedých půdách se pohybuje od 2-3% в v západních oblastech evropské části SSSR až 5 % ve východních.
Na závěr naší úvahy o šedých lesních půdách poznamenáváme, že jsou velmi rozmanité, především díky rozmanitosti matečných hornin. V západních a středních oblastech lesostepního pásma jsou tedy matečné horniny většinou sprašovité uloženiny a ve východních oblastech se velmi často vyvíjejí šedé půdy na horninách permu, jury a třetihor. Uhličitany v šedých půdách se svým často těžkým granulometrickým složením zachovávají často v první polovině druhé metrové vrstvy, někdy i ve spodní části první. Na těžkých horninách se zvyšuje obsah humusu a na permských jílech nabývají šedé půdy
Pokud se v podmínkách nadměrné vlhkosti vyvíjejí šedé půdy, vykazují známky oglejení, někdy i dosti silné. Takové půdy se nazývají šedý lesní glej. Nejčastěji se nacházejí v nižších částech svahů, kde je jejich nadměrná vlhkost způsobena podzemní vodou přibližující se k povrchu. Ty jsou obvykle tvrdé, takže nadměrná vlhkost má za následek značné hromadění humusu nasyceného vápníkem. Pokud podzemní voda v současnosti obsahuje nebo v minulosti obsahovala sodné soli, pak se v šedých lesních glejových půdách objevují známky solodizace (viz kapitola XV). Tento jev je rozšířený zejména v západosibiřské lesostepi se špatně členitou topografií a výskytem mineralizovaných podzemních vod blízko povrchu.
