1) trnitý keř, o kterém Mojžíš uvažoval poblíž hory Horeb v plameni ohně způsobeném zjevením Hospodina zástupů (Ex. 3);
2) jeden z obrazů P. Marie.
Proč se Bůh zjevil Mojžíšovi v plameni ohně?
Bůh sám je nepoznatelný. Ale je znám ve Svých projevech nebo činech – do té míry, do jaké je zjeven lidem a do té míry, do jaké jsou lidé schopni toto zjevení přijmout. Bůh se člověku zjevoval během Starého zákona a často se mu zjevoval v symbolických obrazech spojených s ohněm.
Židovský lid tak spatřil Hospodinovu slávu, jejíž vzhled byl „jako stravující oheň“ (Ex 24:17). Prorok Ezechiel viděl Boha v podobě muže, jehož bedra nahoře i dole byla „jako druh ohně“ (Ez 1:27). Prorok Daniel viděl Boha a ohnivou řeku, která před ním teče (Dan 7:10).
Podle otců a učitelů církve je Bůh srovnáván s ohněm mnoha způsoby, zejména:
- jako se oheň odhaluje prostřednictvím hořlavých látek, tak se Bůh zjevuje ve světě pod svou kontrolou;
- tak jako se oheň vždy snaží šířit, tak Bůh přebývá v nebi (což ovšem nepopírá svou všudypřítomnost, ale pouze zdůrazňuje, že v nebi se zvláště jasně a výrazně projevuje jeho svatá vůle);
- jako plamen ohně má vždy podobu jazyků, tak se Bůh nikdy nemění;
- jako oheň osvěcuje a hřeje, tak Bůh je Světlo, Dárce dobra;
- jako oheň spaluje nečistotu, tak Bůh ničí nezákonnost a zlo.
Tuto poslední srovnávací tezi zvláště často používali starozákonní proroci: „z jeho hněvu vycházel dým az jeho úst stravující oheň, padaly z něj žhnoucí uhlíky“ (2. Samuelova 22:9); „Náš Bůh přichází, a ne v tichu: před ním je stravující oheň a kolem něho je mocná bouře“ (Ž 49).
Proč je Matka Boží zastoupena v pravoslavné ikonografii pod obrazem Hořícího keře?
Zatímco Bůh je přirovnáván k ohni, obraz hořícího, ale nespotřebovaného keře se v ikonografii používá jako symbol Blahoslavené Panny Marie.
Hořící keř je v tomto ohledu chápán jako jeden z nejjasnějších prototypů Matky Boží, naznačující Její nespálené přijetí Syna Božího do Jejího nejčistšího lůna.
V rámci tohoto ikonografického typu je Panna Maria zpodobňována orámovaná oblakem Slávy vepsaným do osmicípé hvězdy tvořené dvěma protínajícími se kosočtverci – modrým (zeleným) a červeným, které jsou zase zakryty dalším oblakem nebo koulí. Jednou rukou drží Syna a druhou Nebeský žebřík (někdy je obraz žebříku nahrazen obrazem hory). V rozích modrého (nebo zeleného) kosočtverce jsou napsáni andělé a v rozích červeného jsou napsány symboly čtyř evangelistů. Vnější oblak je zobrazen jako naplněný andělskými zástupy.
Červená barva diamantu připomíná oheň, který zachvátil keř. A kombinace této barvy se symboly evangelistů naznačuje Boží jednání zaměřené na záchranu člověka. Modrá barva připomíná andělské Nebe a zelená může naznačovat zeleň hořícího keře.
Někdy jsou v rozích ikonografické kompozice napsány výjevy ze Starého zákona, které představují výjevy předobrazující Matku Boží: Mojžíšovo vidění hořícího keře (Ex 3-2); obraz serafína s hořícím uhlím, který očistil proroka Izajáše od špíny hříchu (Iz 6-6); rozjímání proroka Ezechiela o chrámu, jehož branami procházel pouze Hospodin (Ez 6:7); Vize nebeského žebříku patriarchy Jákoba (Gn 44:2) (viz: Typ).
V horní části ikony lze napsat obrázek Pána zástupů.
Citáty o hořícím keři
“Ten keř byl obrazem Matky Boží a. jestliže země, na které se obraz Matky Boží zjevil Mojžíšovi, je svatá země, kolikrát je tento obraz větší?”
Svatý. Jana z Damašku
„Takto chápeme zázrak, který se stal Panně: Božské Světlo se zrodilo skrze ni a zazářilo v lidském životě, ale keř, s nímž bylo sjednoceno, zachoval nepoškozený: květ panenství nevybledl ani během porod.”
Svatý. Řehoř z Nyssy
Starověcí Slované Yasenets nazývali Hořící keř. Přinesete-li za horkého suchého počasí k jeho květenstvím zapálenou zápalku, rozhoří se namodralý plamen. To spálí esenciální oleje uvolňované květy a dodá jim kyselé a silné aroma. Oheň se samotné rostliny nedotýká, odtud pochází její druhé jméno.
Další záhada nás seznamuje s obyčejnou rostlinou známou jako divoký badyán. Díky svým mimořádným vlastnostem má rostlina několik jmen. Divoký badyán je známý jako jasan. Tato malá, asi půl metru vysoká, jednoletá rostlina se vyskytuje v různých regionech naší země. Lze jej klasifikovat jako plevel, který roste na mýtinách a okrajích cest, na kopcích a v údolích řek. Kvete jasně světle fialovou barvou. Obecně roste zcela neškodně, jako obyčejný plevel, nikoho a nic nepřitahuje. . Ale na pobřeží Černého moře tato rostlina není neškodná – zde představuje nebezpečí pro lidi i zvířata. Divoké květy badyánu jsou zvláště nebezpečné v květnu – červnu: při kontaktu s člověkem způsobují těžké popáleniny a bolest. Popáleniny od badyánu se dlouho nehojí a následně zanechávají na těle stopy v podobě tmavých skvrn. Ale nejúžasnější vlastností rostliny je její schopnost hořet. Po přiložení ohně se rozhoří jasně modrým plamenem. Oheň nepoškozuje ani listy, ani květy rostliny.
Pro pálení ohněm a možná i pro těžké popáleniny na lidském těle dali obyvatelé oblasti Černého moře divokému badyánu jiné jméno – „barva ohně“. Tak tomu říkají průvodci turistických skupin a průvodci varující před nebezpečím turistů a rekreantů při procházkách a túrách v černomořských lesích, horách a údolích
Je to krása květin, která způsobuje nehody. Roste v horské lesní části Krymu. Listy jsou podobné listům jasanu, květy jsou velké, měkké lila nebo růžové. Trochu jako rozkvetlý divoký rozmarýn nebo tabák. Začátkem července se místo květů objevují truhlíky se semeny v podobě pravidelných pěticípých hvězd. Přes veškerou svou krásu má rostlina ostrý, nepříjemný zápach nějakého léku (spojení se zubní ordinací). Zápach je obvykle cítit z dálky a měl by sloužit jako varování před nebezpečím.
Rostlina má velmi zajímavou vlastnost. Pokud k ní přinesete zapálenou zápalku, přímo ve vzduchu zabliká červený plamen doprovázený prasknutím a vypuštěním černého kouře. Samotná rostlina tím vůbec netrpí.
Tím se spálí uvolněné těkavé toxické sloučeniny.
Této rostliny by se nikdy nemělo dotýkat ani čichat! Nebezpečné jsou zejména květy a lusky se semeny. V okamžiku doteku člověk nic necítí (to je hlavní háček), ale pak po 12 hodinách kůže v místě kontaktu zčervená, zpuchýří a vytvoří se strašná chemická popálenina druhého stupně . Po nějaké době puchýře praskly a odhalily odhalené maso.
Buňky popela vylučují nejen éterické oleje, ale také puchýřnaté látky podobné yperitu.
Bubliny a puchýře ustupují vředům a může se zvýšit teplota, což je doprovázeno silnou slabostí. Popáleniny se časem zahojí, ale nezmizí beze stopy a zanechají nevzhledné jizvy a jizvy, rozsáhlé tmavé skvrny, které trvají asi rok.
Kožní léze na velkém povrchu jsou život ohrožující.
Yasenets.
Rostlina je velmi nebezpečná. Za slunečného počasí způsobuje těžké popáleniny. S puchýři, dlouhé hojení.
Hořící keř nebo jasan nebo hvězdička je velmi nebezpečná rostlina.
Této rostliny by se nikdy nemělo dotýkat ani čichat! Nebezpečné jsou zejména květy a lusky se semeny. V okamžiku doteku člověk nic necítí (to je hlavní háček), ale pak po 12 hodinách kůže v místě kontaktu zčervená, zpuchýří a vytvoří se strašná chemická popálenina druhého stupně . Po nějaké době puchýře praskly a odhalily odhalené maso. Buňky popela vylučují nejen éterické oleje, ale také puchýřnaté látky podobné yperitu. Bubliny a puchýře ustupují vředům a může se zvýšit teplota, což je doprovázeno silnou slabostí. Popáleniny se časem zahojí, ale nezmizí beze stopy, zanechají nevzhledné jizvy a jizvy, rozsáhlé tmavé skvrny, které trvají asi rok. Kožní léze na velkém povrchu jsou život ohrožující.
Rostlina má velmi zajímavou vlastnost. Pokud k ní přinesete zapálenou zápalku, přímo ve vzduchu zabliká červený plamen doprovázený prasknutím a vypuštěním černého kouře. Samotná rostlina vůbec netrpí, odtud název „hořící keř“. Tím se spálí uvolněné těkavé toxické sloučeniny. Jasan obsahuje 0,15 % silice, kterou rostlina uvolňuje do okolního vzduchu, zejména za slunečného počasí. Právě tento esenciální olej se rozzáří a obklopí celou rostlinu aureolou plamene. Kromě toho rostlina obsahuje alkaloid dictamin (0,02-0,03 %), cholin a saponin. To druhé je zjevně příčinou popálenin
