Co mají rostliny, co zvířata nemají?

Buňka je základní stavební a funkční jednotkou všech živých organismů. Buňky mohou být různých typů, včetně rostlinných a živočišných buněk. Mají několik charakteristických vlastností a plní různé funkce.

Rostlinné buňky mají pevnou buněčnou stěnu, která jim dává tvar a chrání je před vnějšími vlivy. Obsahují také chloroplasty, které jim umožňují provádět fotosyntézu a přeměňovat sluneční energii na organickou hmotu. Rostlinné buňky obsahují také vakuoly, které hrají roli při ukládání vody a živin a udržování osmotického tlaku.

Na rozdíl od rostlinných buněk nemají živočišné buňky pevnou buněčnou stěnu. Mají tvar, který se může lišit v závislosti na jejich funkcích. Živočišné buňky obsahují mnoho organel, jako jsou mitochondrie, ribozomy a endoplazmatické retikulum, které hrají roli v metabolismu a produkci energie. Mají také specializované struktury, jako jsou neurony, svaly a žlázy, které u zvířat vykonávají specializované funkce.

Obecně má struktura rostlinných a živočišných buněk některé společné rysy, ale existují i ​​významné rozdíly. Rostlinné buňky se vyznačují přítomností buněčné stěny, chloroplastů a vakuol, což jim umožňuje vykonávat určité funkce související s fotosyntézou a ukládáním látek. Živočišné buňky zase nemají buněčnou stěnu, ale mají mnoho organel a specializovaných struktur, které jim umožňují v těle vykonávat různé funkce.

Stavba rostlinných a živočišných buněk

Všechny živé organismy se skládají z buněk. Buňky mají zase svou vlastní strukturu, která se může u různých organismů lišit. Podívejme se na hlavní rozdíly ve struktuře rostlinných a živočišných buněk.

Struktura rostlinných buněk

Rostlinné buňky mají následující charakteristické rysy:

• Rostlinná buňka je obklopena buněčnou stěnou, která jí dává tvar a chrání ji před vnějšími vlivy.
• Buněčná stěna je tvořena celulózou, což ji odlišuje od buněčné stěny živočišných buněk.
• Uvnitř rostlinných buněk se nachází velké množství chloroplastů, které jsou zodpovědné za fotosyntézu – proces přeměny světelné energie na organické látky.
• Rostlinné buňky mají také vakuoly – speciální vezikuly, které vyplňují hlavní část buňky. Vakuoly plní funkci ukládání látek a udržování tvaru buněk.

Struktura živočišných buněk

Živočišné buňky se liší od rostlinných buněk těmito způsoby:

• Živočišné buňky nemají buněčnou stěnu, díky čemuž jsou mobilnější a schopné komunikace s jinými buňkami.
• Organely, které plní funkci fotosyntézy, v živočišných buňkách chybí.
• Místo chloroplastů mají živočišné buňky mitochondrie – organely zodpovědné za proces dýchání a metabolismu.
• Živočišné buňky obsahují jádro, které uchovává a přenáší genetickou informaci.

Hlavní rozdíly mezi rostlinnými a živočišnými buňkami

Struktura rostlinných a živočišných buněk má tedy své odlišnosti, které určují jejich funkce a schopnosti. Znalost těchto rozdílů nám umožňuje lépe porozumět organizaci živých organismů a jejich interakcím v přírodě.

Rostlinné buňky: vlastnosti a funkce

Rostlinné buňky jsou základní stavební a funkční jednotky rostlin. Od živočišných buněk se liší svými speciálními vlastnostmi a schopnostmi nezbytnými k plnění životních funkcí rostlin.

Struktura rostlinných buněk:

• Buněčná stěna. Jedním z hlavních rysů rostlinných buněk je přítomnost buněčné stěny – tvrdého obalu, který buňku obklopuje a poskytuje jí podporu a ochranu. Buněčná stěna je tvořena celulózou a obsahuje mezibuněčné prostory pro průchod vody, plynů a živin.
• Buněčná membrána. Rostlinné buňky mají další vnější obal – buněčnou membránu, která řídí pohyb látek uvnitř buňky a chrání ji před vnějšími vlivy.
• Cytoplazma. Uvnitř buněk je kapalná látka – cytoplazma, ve které jsou umístěny organely – malé orgány buňky, které plní různé funkce.
• Jádro. Rostlinné buňky mají nutně jádro – malou kulatou strukturu, která uchovává genetickou informaci a řídí životní procesy buňky.
• Chloroplasty. Rostlinné buňky obsahují chloroplasty, organely odpovědné za fotosyntézu. Obsahují chlorofyl, který umožňuje syntézu organických látek z anorganických pomocí sluneční energie.

Funkce rostlinných buněk:

1. Fotosyntéza. Jednou z hlavních funkcí rostlinných buněk je fotosyntéza – proces přeměny energie ze slunce, vody a oxidu uhličitého na organické látky, jako je glukóza. Rostliny při fotosyntéze uvolňují kyslík, který je důležitý pro živé organismy.
2. Podpora a ochrana. Buněčná stěna rostlinných buněk jim poskytuje podporu a ochranu před mechanickým namáháním a infekcemi.
3. Transport látek. Cytoplazma a buněčné membrány umožňují rostlinným buňkám pohyb a transport látek nezbytných pro jejich život.
4. Provádějte specializované funkce. Různé organely (chloroplasty, mitochondrie) plní specializované funkce, jako je fotosyntéza, dýchání, akumulace rezervních látek atd.
5. Reprodukce. Rostlinné buňky se mohou množit dělením, tvorbou nových buněk a umožněním růstu a vývoje rostliny.

Rostlinné buňky jsou základními stavebními kameny rostlinného organismu a hrají klíčovou roli při plnění životně důležitých funkcí rostlin.

Živočišné buňky: vlastnosti a funkce

Živočišné buňky jsou základní stavební a funkční jednotkou živočišného organismu. Od rostlinných buněk se liší svými vlastnostmi a výkonem specifických funkcí.

Vlastnosti živočišných buněk:

• Nedostatek buněčné stěny. Živočišné buňky nemají tuhý vnější obal jako rostlinné buňky, což umožňuje živočišným buňkám být mobilnější a umožňuje jim měnit tvar.
• Přítomnost buněčné membrány. Živočišné buňky mají tenkou skořápku z mastných kyselin a bílkovin nazývanou buněčná membrána. Chrání buňku a řídí pronikání látek do buňky a z ní.
• Přítomnost mnoha organel. Uvnitř živočišných buněk jsou různé organely, které plní specializované funkce. Některé z nich zahrnují mitochondrie, modrou sušenku, endoplazmatické retikulum a Golgiho.
• Přítomnost jádra. Živočišné buňky mají jádro, které obsahuje genetickou informaci a řídí všechny procesy v buňce.

Funkce živočišných buněk:

1. Konstrukční funkce. Živočišné buňky tvoří všechny tkáně a orgány zvířecího těla.
2. Absorpce a trávení. Některé živočišné buňky jsou schopny absorbovat a trávit potravu a dodávají tělu energii.
3. Dýchání a výměna plynů. Živočišné buňky si vyměňují plyny s okolím, neustále přijímají kyslík a uvolňují oxid uhličitý.
4. Třídění odpadu. Živočišné buňky provádějí proces vylučování odpadu, čištění těla od toxinů a přebytečných látek.
5. Reprodukce. Živočišné buňky zahrnují procesy rozmnožování, poskytující možnost plození.

Živočišné buňky jsou základem pro tvorbu různých tkání a orgánů v živočišných organismech. Jejich jedinečné vlastnosti a funkce zajišťují životně důležité procesy pro zvířata a umožňují jim přežít a prospívat ve svém prostředí.

Rozdíly ve struktuře rostlinných a živočišných buněk

Buňka je základní stavební a funkční jednotkou všech živých organismů. Má složitou strukturu, která se může výrazně lišit mezi různými typy organismů. Níže jsou uvedeny hlavní rozdíly ve struktuře rostlinných a živočišných buněk:

Podobnosti:

• Rostlinné i živočišné buňky obsahují cytoplazmu, membrány a jádro.
• Obě buňky mohou provádět fotosyntézu.
• Oba typy buněk obsahují mitochondrie, které jsou zodpovědné za produkci energie.

Rozdíly:

1. Rostlinné buňky mají buněčnou stěnu, zatímco živočišné ne. Stěna rostlinné buňky je vyrobena z celulózy a poskytuje buňce podporu a ochranu.
2. Rostlinné buňky obsahují chloroplasty, které jsou zodpovědné za fotosyntézu. Živočišné buňky nemají chloroplasty.
3. Rostlinné buňky obsahují vakuoly, které hrají důležitou roli v regulaci intracelulárních procesů. V živočišných buňkách obvykle vakuoly nejsou nebo jsou mnohem menší.
4. Živočišné buňky mají často speciální struktury, jako je centrosom, které se podílejí na buněčném dělení. V rostlinných buňkách není žádný centrosom.

Je důležité si uvědomit, že toto jsou jen některé rozdíly mezi rostlinnými a živočišnými buňkami. Každý typ buňky má mnoho dalších jedinečných vlastností, které zajišťují jejich specifické funkce a ovlivňují strukturu organismů jako celku.

Jádro: role a význam v buňce rostlin a živočichů

Jádro je jednou z nejdůležitějších strukturních součástí buňky. Obsahuje genetickou informaci nezbytnou pro všechny procesy spojené s životem těla.

Úloha a význam jádra v buňce rostlin a živočichů:

1. Uložení genetické informace: Jádro obsahuje chromozomy, na kterých se nachází genetická informace ve formě DNA. Tyto informace určují všechny vlastnosti organismu, včetně dědičnosti, vývoje, funkce a formy.
2. Řízení buněčných procesů: Jádro hraje důležitou roli v řízení všech buněčných procesů, jako je dělení, růst, metabolismus a diferenciace. Obsahuje geny, které kódují proteiny potřebné k provádění všech těchto funkcí.
3. Řízení genové exprese: Jádro reguluje proces genové exprese, to znamená, že určuje, které geny budou aktivovány a přepsány do mRNA a následně přeloženy do proteinu. To umožňuje buňkám přizpůsobit se různým podmínkám a vykonávat různé funkce v těle.
4. Reprodukce a dědičnost: Jádro hraje klíčovou roli v procesech reprodukce a dědičnosti. Při buněčném dělení je jádro rozděleno na dvě části, z nichž každá obsahuje kompletní sadu genetické informace. Tímto způsobem se dědičné vlastnosti předávají z jedné generace na druhou.

Obecně je jádro centrální a nejdůležitější organelou v buňce rostlin a živočichů. Díky svým funkcím zajišťuje správné fungování buňky i organismu jako celku.

Mitochondrie: funkce a význam v rostlinných a živočišných buňkách

Mitochondrie jsou organely nacházející se v rostlinných a živočišných buňkách. Hrají důležitou roli v energetickém metabolismu a účastní se mnoha procesů souvisejících s buněčným metabolismem a dýcháním.

Hlavní funkce mitochondrií:

1. Produkce energie: Mitochondrie jsou místem primární produkce energie v buňkách. Prostřednictvím procesu známého jako oxidativní fosforylace mitochondrie syntetizují většinu ATP, základního zdroje energie pro buňky.
2. Regulace apoptózy: Mitochondrie hrají klíčovou roli v řízení programované buněčné smrti, známé jako apoptóza. Fungují tak, že uvolňují specifické molekuly, které podporují aktivaci apoptózy, která umožňuje buňkám zemřít, když je to nutné pro zdraví těla.

Význam mitochondrií v rostlinných a živočišných buňkách:

Mitochondrie jsou považovány za nezávislé organismy, protože mají vlastní dvojitou membránu a vlastní genom. Jejich hlavní funkcí je produkce energie nezbytné k provádění všech životních procesů v buňce.

V rostlinných buňkách jsou mitochondrie také schopny účastnit se procesu fotosyntézy. Přeměňují sacharózu produkovanou během fotosyntézy na ATP, který je pak buňkou využíván pro energii.

V živočišných buňkách se mitochondrie podílejí také na metabolismu, biosyntéze a vývoji buněk, jakož i na syntéze určitých molekul a imunitních reakcích.

Na základě výše uvedeného můžeme usoudit, že mitochondrie mají v rostlinných a živočišných buňkách velký význam díky své funkčnosti a regulačním vlastnostem.

Chloroplasty: vlastnosti a role v rostlinných buňkách

Chloroplasty jsou organely, které se nacházejí v rostlinných buňkách a provádějí proces fotosyntézy. Obsahují barvivo chlorofyl, díky kterému mohou rostliny absorbovat světelnou energii a přeměnit ji na chemickou energii nezbytnou pro život.

1. Tvar: Chloroplasty jsou oválné nebo čočkovité organely obklopené dvojitou membránou.
2. Struktura: uvnitř chloroplastu je kapalina – matrice, ve které je umístěn systém lamel a grana. Lamely jsou složené membrány a grana jsou stohy lamel, nazývané tylakoidy, mezi nimiž je tekutina.
3. Pigmenty: Hlavním pigmentem chloroplastů je chlorofyl, který je zodpovědný za zelenou barvu rostlin. Spolu s chlorofylem obsahují chloroplasty také karotenoidy, které dodávají rostlinám jejich oranžové a žluté barvy.

Role chloroplastů v rostlinných buňkách:

• Fotosyntéza: Chloroplasty absorbují světelnou energii a přeměňují ji na chemickou energii, která se pak využívá k syntéze organických látek.
• Syntéza organických látek: Chloroplasty produkují glukózu, aminokyseliny a další organické látky nezbytné pro rostlinné buňky.
• Produkce kyslíku: Při fotosyntéze produkují chloroplasty kyslík, který je nezbytný pro dýchání rostlin a dalších organismů.

Chloroplasty jsou jednou z klíčových organel v rostlinných buňkách a zajišťují životně důležité procesy, jako je fotosyntéza a syntéza organických látek. Díky chloroplastům mohou rostliny růst a vyvíjet se a také slouží jako zdroj výživy pro mnoho dalších organismů.

Odrůdy buněčných stěn rostlin a živočichů

Buněčná stěna je důležitou strukturou v rostlinných i živočišných buňkách. Plní řadu funkcí, jako je podpora a ochrana buňky.

Existují však rozdíly ve struktuře buněčných stěn rostlin a živočichů.

Stěna rostlinných buněk:

• Skládá se z buněčné stěny a plazmatické membrány.
• Buněčná stěna obsahuje celulózu, která jí dodává pevnost a tuhost.
• Uvnitř buněčné stěny může být sekundární stěna obsahující různé usazeniny, jako jsou lipidy, krystaly a další látky.
• Plazmatická membrána leží uvnitř buněčné stěny a obsahuje různé molekuly a proteiny nezbytné pro metabolismus.
• Stěny rostlinných buněk poskytují oporu a tvar buňkám a chrání je před mechanickým poškozením.

Membrána živočišných buněk:

• Není zde buněčná stěna, ale existuje plazmatická membrána, která je pružná a propustná pro různé látky.
• Plazmatická membrána řídí metabolismus a pohyb molekul buňkou.
• Živočišné buňky poskytují mobilitu a schopnost reagovat na své prostředí díky absenci buněčné stěny.

Ačkoliv tedy buněčné stěny u rostlin a živočichů plní podobnou funkci – podporu a ochranu buněk, jejich struktura a složení jsou odlišné. Stěny rostlinných buněk obsahují buněčnou stěnu z celulózy, zatímco stěny živočišných buněk nemají buněčnou stěnu, pouze plazmatickou membránu, která je pružná a propustná.

Vakuoly: role a význam v rostlinných a živočišných buňkách

Vakuoly jsou důležité strukturální a funkční prvky rostlinných a živočišných buněk. Vakuoly jsou velké bubliny vody a soli obklopené membránou, které uvnitř obsahují buněčnou mízu.

V rostlinách hrají vakuoly hlavní roli v jejich životě. Jsou zodpovědné za regulaci osmotického tlaku, udržování velikosti a tvaru buněk a také za ukládání různých látek, jako jsou organické a anorganické sloučeniny, pigmenty, toxiny atd.

Jednou z hlavních funkcí vakuol v rostlinných buňkách je udržování tlaku turgoru. Vakuola funguje jako zásobárna vody a elektrolytů, což umožňuje rostlině fotosyntézu a růst i při nedostatku vláhy v prostředí.

Kromě toho se vakuoly podílejí na metabolismu zeleně, ukládání živin, mechanické podpoře tkání, odstraňování odpadu, tvorbě pigmentace květů, regulaci pH rovnováhy, detoxikaci toxických látek a hrají také roli bariéry chránící buňku před škůdci. .

U zvířat jsou vakuoly menší a plní jinou roli ve srovnání s rostlinami. V živočišných buňkách jsou vakuoly zodpovědné za ukládání látek, jako jsou živiny, ve vodě rozpustné pigmenty, lipidy a další nezbytné složky. Některé vakuoly živočišných buněk slouží jako potravinové vakuoly, kde se ukládají rezervní živiny.

Vakuola živočišné buňky může být navíc zodpovědná za osmotickou regulaci, stejně jako za intracelulární trávení a spotřebu organických látek.

Vakuoly tedy hrají důležitou roli v životních procesech rostlinných a živočišných buněk. Plní zásobní funkce, regulují osmotický tlak, udržují tvar a velikost buněk a podílejí se také na metabolismu, ochraně buněk a dalších procesech nezbytných pro život buněk.

Země je domovem velkého množství druhů živých organismů, které se liší vnějšími charakteristikami a charakteristikami svého života.

Jednotu všech druhů dokládá podobnost ve struktuře a fungování jejich buněk: všechny buňky jsou podobné v chemickém složení; je zde dědičný materiál, cytoplazma s organelami a plazmatická membrána; Všechny buňky mají podobné mechanismy metabolismu, rozmnožování atd. Existují však také rozdíly spojené se zvláštnostmi životní činnosti organismů různých říší.

• tam jsou plastidy;
• obal tvoří plazmatická membrána a buněčná stěna;
• obsahuje velké vakuoly, naplněné buněčná míza;
• rezervní látka – škrob.

Vacuole – jediná membrána organela, která plní různé funkce (sekrece, vylučování a ukládání rezervních látek, autofagie, autolýza atd.). Skořápka této vakuoly se nazývá tonoplast a jejím obsahem je buněčná míza.

Plastidy mají určité podobnosti s mitochondriemi: jsou dvoumembránové, obsahují kruhové molekuly DNA a ribozomy a jsou schopny se nezávisle dělit

Existují tři skupiny plastidů: leukoplasty (bezbarvý), chloroplasty (zelená) a chromoplasty (oranžová, červená, žlutá).

Leukoplasty se nacházejí v těch částech rostliny, které nejsou osvětleny slunečním zářením a hrají zásobní roli. Živiny se v nich hromadí. Vlivem světla může v leukoplastech vznikat chlorofyl a ty se mění na chloroplasty. To lze pozorovat u hlíz brambor, pokud je nějakou dobu podržíte na osvětleném místě. Hlízy se začínají zelenat.

Chloroplasty jsou zelené plastidy, které se nacházejí v buňkách fotosyntetických eukaryot (rostlin). Jedna zelená buňka obsahuje několik desítek chloroplastů. Chloroplasty obsahují chlorofyl a obsahují proces fotosyntézy, jehož podstatou je přeměna sluneční energie na vnitřní energii chemických vazeb organických látek.

Pod hladkou vnější membránou chloroplastu je složená vnitřní membrána. Záhyby vnitřní membrány tvoří stohy ( zrna ) ploché membránové vaky ( tylakoidy ). Tylakoidní membrány obsahují zelený pigment chlorofylu – látka zvláštní struktury, která umožňuje svým molekulám zachytit světelná kvanta. Díky světelné energii je ATP syntetizován na thylakoidních membránách. Výsledné molekuly ATP se spotřebují na syntézu sacharidů, která se vyskytuje ve stromatu chloroplastu.

Chromoplasty jsou žluté, červené nebo oranžové plastidy, které dodávají barvu zažloutlým listům, okvětním lístkům a ovocným skořápkám. Jasná barva okvětních lístků přitahuje opylující hmyz a barva plodů přitahuje živočichy rozptylující semena.

• není zde žádná buněčná stěna;
• je k dispozici buněčné centrum, tvořený dvěma centrioly;
• je lysozomy;
• rezervní látka – glykogenu;
• mohou být organely pohybu.

Živočišné buňky jsou obklopeny pouze plazmatickou membránou, není zde hustá buněčná stěna. Nachází se mimo jejich plazmatickou membránu glykokalyx.

Také v živočišných buňkách nejsou velké vakuoly, ale v nich jsou centrioly (ve středu buňky) и lysozomy.

Buněčné centrum – nemembránová organela sestávající ze dvou centriol. Každý centriole je dutý válcový systém tvořený (9) triplety mikrotubulů.

Buněčné centrum se účastní buněčného dělení. Na začátku procesu se centrioly přesunou k pólům buňky a mezi nimi se vytvoří vřetenové závity. Buněčné centrum se také podílí na tvorbě cytoskeletu, který dává buňce její tvar a řídí pohyb organel cytoplazmou.

Lysozomy – Jedná se o jednomembránové organely naplněné hydrolytickými enzymy. Funkcí lysozomů je trávit částice potravy vstupující do buňky a rozkládat složité organické sloučeniny na jednoduché. Lysozomy také ničí organely a látky, které buňka nepotřebuje. V některých případech je vlivem lysozomů zničena samotná buňka, ve které jsou obsaženy.

Takto se postupně ničí všechny buňky, které tvoří ocas pulce, když se z něj stane dospělá žába. V tomto případě se živinami neplýtvá, ale jsou využity k vytvoření nových orgánů zvířete.

Mnoho živočišných buněk je schopno pohybu, například střevíčník brvitý, euglena zelená a spermie mnohobuněčných zvířat. Existují speciální organely pro pohyb – řasy и bičíky , skládající se ze stejných mikrotubulů jako centrioly. Báze pohybových organel jsou v cytoplazmě ukotveny bazálními tělísky. Pohyb bičíků a řasinek je způsoben klouzáním mikrotubulů vůči sobě navzájem. Práce bičíků a řasinek vyžaduje ATP.

• je k dispozici buněčná stěna, skládající se převážně z chitin;
• rezervní látkou je glykogenu.

Buňky hub neobsahují plastidy ani chlorofyl a při stárnutí buněk se v nich tvoří velké vakuoly.